top of page
Vlastně se měla jmenovat „BOTR“ nebo „TRUBO“, dle pánů zakladatelů Jana Boháče a Kryštofa Trubáčka. Tak dlouho se však nedokázali rozhodnout, který z těchto libozvučných názvů vybrat, až zůstalo u pracovního „MAŘÍŽ“.
To ovšem netušili, že oba budou považováni za pana Maříže, neboť nikoho
nenapadlo, že by to taky mohlo být jméno obce.
Všechno to ale začalo ve slavonické Besídce.
Tam se onoho památného srpnového rána roku 1991 oba pánové sešli, aby prodiskutovali nápad z minulé noci.
Díky předchozí spolupráci při budování Besídky bylo založení firmy otázkou chvíle a hned se začalo plánovat, jak to v bývalé kovárně u Janova rybníka bude vypadat.
Prvním cílem bylo vyrobit 100 hrnečků měsíčně. Trvalo to však jěště skoro rok, než se slavnostně otevřela pec a první skutečně Mařížský hrnek byl vytažen z jejích útrob.
Dnes je na památném místě v minimuzeu Mařížské keramiky
v Besídce. Díky spolupráci s kamarády , výtvarníky i amatéry, počet hrnků utěšeně stoupal. Postupně přibyl další sortiment a rozšířil se i okruh spolupracujících. Otevřela se pobočka v Praze 5 na Plzeňské 68, která funguje dodnes. Maříž se rozšířila po republice, a díky veletrhům i do zahraničí.
Pan Maříž, představovaný střídavě oběma aktéry, přestal být záhadnou postavou, někdy i razítkoval faktury, hovořil do telefonu a podepisoval dopisy odběratelům.
V roce 1999 po osmi letech spolupráce opustil Kryštof s částí spolupracovníků firmu.
V původní dílně zůstal Jan Boháč a pokračoval v rozvoji za vydatné, výtvarné pomoci akad .mal. Zuzany Krajčovičové
a akad . mal. Ireny Mudrové.
Na břehu rybníka vyrostla nová stavba reprezentační prodejny navržená spřáteleným architektem Romanem Kouckým a onýtovaná Janem Boháčem, pod dozorem akad. sochaře Martina Ceplechy, vynálezcem té zvláštní technologie.
1/6
Ke keramickým výrobkům se přidala i textilní tvorba a dnes je možné ve všech dílnách nejen malovat keramiku , ale také tisknout trička, ubrusy, tašky a další, vše ve spolupráci se Zuzanou Krajčovičovou.
bottom of page